U10 - ČBP Hluboká n./V.

Hluboká nad Vltavou - pátek až neděle 20. 9. - 22. 9. 2009

Asi největší akcí, která naší kategorii U10 v letošní sezoně potkala, se stal Český baseballový pohár U10. Hrálo se po tři dny v krásném sportovním areálu v Hluboké nad Vltavou. Turnaje se zúčastnilo 16 týmů z celé ČR, takže jsme se těšili, že narazíme na nové týmy, z české oblasti...

V pátek odpoledne jsme začali zápasem s týmem Třebíč Nuclears! Zdálo se nám, že jejich kádr malinko omladil, ale jádro týmu měli stále silné. My jsme nastoupili s naší nejsilnější sestavou a na lavičce čekali na svou příležitost 4 další natěšení hráči. Zápas začal velice vyrovnaně a v prvních dvou směnách jsme se prali o každý bod. Později se oba týmy náležitě oťukaly a přišly série delších odpalů. Na naší straně jsme předvedli 3 krásné odpaly a získali 2 body. Soupeř odpověděl podobně...

V druhé půlce zápasu jsme malinko ztratili koncentraci a také znervózněli. Naši pálkaři, na pomalejší nadhozy kouče Průchy, začali pálit jednoduché míče do vnitřního pole, s kterými obrana soupeře neměla problém. Soupeř nám bodově odskočil a jeho náskok jsme už do konce zápasu nedohnali. Z naší strany pěkná hra v poli i většinou solidní útok, ale na vítězství to nestačilo. Do turnaje jsme vstoupili prohrou 3:8.

Další zápas ve skupině jsme podstoupili v pátek v podvečer proti Tempu Praha. Snažili jsme se z prvního zápasu poučit a především zlepšit Pavlův nadhoz. Především pálkaři, se zkušenostmi z kategorie U11, se na jeho míče nemohli dobře načasovat. Ač před zápasem Pavel sázel svižný strike za strikem, tréma a pocit, že své svěřence nepustí do pořádného odpalu, ho zdeptala tak, že nedokázal pálkařům nic nabídnout. Soupeř se hned z počátku ujal jasného vedení 6:0 i přes to, že naše obrana byla velice dobrá....

V půlce zápasu se na kopec postavil (si klekl) Martin Mareš a hra se rychle měnila v náš prospěch. Dobrá obrana držela soupeře bez bodu a nám se podařilo dvakrát skórovat. Škoda, bylo už pozdě. Tento smolný zápas jsme prohráli 6:2.

Takto jsme si vstup do turnaje nepředstavovali. Dvě prohry nás mrzeli, ale tým (hráči, koučové i rodiče) se z toho nesesypal. Věřili jsme, že sobotní zápasy budou lepší. Většina z nás se jela ubytovat do campu Bezdrev, do dřevěných chatek. Denní teplota cca 16 st.C a noční 2 st.C nás náležitě sblížila...

Sobotní, slunečné ráno nás naplnilo dobrou náladou. Ještě větší radost měl kouč Pavel Průcha, když nás na hřišti v Hluboké přivítal Tomáš Brabec s Jáchymem. Tomáš, celoroční nadhazovač naší kategorie, se ujal funkce nadhazovače i pro zbytek turnaje, takže se soupeři mohli těšit na naše odpaly!

Hned po ránu jsme dohrávali poslední zápas ve skupině, tentokrát s Miners Kladno. Náš tým byl perfektně připravený, dokonce jsme si troufli začít se sestavou, kde včerejší opory týmu nahradili i hráči méně zkušení. Do zápasu jsme vstoupili velice razantně a rychle jsme se ujali vedení 0:5. Soupeř (koučové a hlavně rodiče kluků z Kladna) byl náležitě zaskočený a svou nevoli dával náležitě najevo. Začalo to už tím, že se jim nelíbilo, že jsme jim zasedli "domácí" dugout. Velký křik vyvolala i situace, kdy Míša Turek při běhu mezi 2. a 3. metou si trochu víc vyběhl z osy a bránící hráč na něj při snaze o vyoutování nedosáhl.

Možná to všechno trochu znejistilo metového rozhodčího, protože následovala šňůra jeho nepřesných rozhodnutí, kdy nás minimálně třikrát poškodil: dvakrát vyhlásil získanou metu kladenským běžcům při jasném outu a jednou vyoutoval našeho běžce při dosažení 1. mety. Soupeř nás začal bodově dotahovat. Naši hráči znejistěli a jejich herní pohoda byla ta tam. Stále jsme nemohli přidat další body a udržet si tak od Kladna důležitý odstup. Dva naši méně zkušení běžci při snaze získat další mety a bodovat to přehnali a byli vyoutováni ...

Zápas se překlopil do svého závěru. Kladno v dohrávce, za stavu 4:5 obsadilo druhou metu a těžkým odpalem, přes druhou metu, získalo vítězství 6:5. Negativní emoce v řadách našich rodičů přinesly křik a velké rozčarování. Hráči, vědomi si faktu, že tentokrát neprohráli oni, ale rozhodčí, byli nešťastní a jako jeden muž to obrečeli... Je to smutné, ale tato prohra ukázala, že ty kluci i holky konečně hrají srdíčkem, chtějí vyhrát a na našem baseballu jim záleží!

Ve skupině jsme tak zůstali čtvrtí, s možností hrát "pouze" o 13. až 16. místo. Náš tým ale odehrál výborné zápasy, protože naše bodová bilance 10:20 v základní skupině byla absolutně nejlepší (naopak naši další soupeři, čtvrtí ve svých skupinách, Technika Brno 14:37, Kotlářka Praha 3:39 a Baseball Plzeň 11:38).

Chvilku po obědě jsme nastoupili proti Kotlářce Praha. Naši hráči se už oklepali z kladenského hororu a po solidní rozcvičce (i psychické) jsme se vrhli na dalšího soupeře. Pečlivou hrou jsme soupeře drželi bez bodu a v dohrávce jsme získali malý bodový náskok. Některé vyšší odpaly nám soupeř naštěstí nechytil, takže jsme stále tlačili dál a dál. Střední část zápasu patřila pouze nám: roztočili jsme bodový kolotoč a ve třetí směně náš útok dokonce rozhodčí musel ukončit po získání 5 ti bodů!

V tomto zápase konečně probudil svou pálku i Adam Kohout. Doposud vždy odcházel z pálky se strike outem, po třech nádherných švizích pálkou, bohužel mimo míček. Tentokrát už trefil a voodoo prokletí pálky překonal. Zde se projevil i velký kamarádský duch našeho týmu, kdy upřímnou radost z Ádova úspěchu měli i ostatní hráči, nejen táta Martin.

Zápas s Kotlářkou spěl ke svému konci. Soupeř konečně dvěma oběhy získal dva body. My jsme závěrečný stav zápasu zkorigovali na 9:2. Konečně výhra na turnaji! Konečně radost v týmu i za plotem mezi diváky. Konečně naše pěkná hra slavila úspěch.

Pozdě odpoledne jsme odehráli poslední dnešní zápas, tentokrát s týmem Baseball Plzeň. Tento zápas, jako jediný, nehrajeme na "loučce za vodním příkopem", na vzdáleném okraji sportovního areálu, ale v travnatém vnějším poli mužského hřiště. Soupeř se zdá být "hratelný", tak zase motáme se sestavou, aby si všichni zahráli. Do zápasu vstupujeme jednoznačně, takřka každou dohrávku směny (jsme domácí) končíme ziskem 5 ti bodů. Na pálce překvapují Sylva, Honzík a Šimon.

Útok Plzně je málo účinný. Celkem i odpalují, ale naše obrana vše zvládá a přidává out za outem. Po padesáti minutách se bodový poměr zastaví na 19:2 pro náš ježčí tým. To je příjemné zakončení dnešního hracího dne. Následuje opět přesun do vymrzlých chatek u rybníka Bezdrev. Ale dnes nás hřejí výhry, tak to zvládneme!

Nedělní ráno je chladné, ale krásně prosluněné. Opět se přesouváme do Hluboké, na "okraj baseballového dění", na náš oblíbený palouček - hřiště C. Tentokrát nás čeká dost známý soupeř, Technika Brno. Už jsme "velcí kluci", už nic nedáme na přívětivá slova brněnských koučů, na líbivé "zprávy", že Technika ještě nic nevyhrála... Prý už nám na turnaji o moc nejde, ale kdepak, nám jde o pěknou hru a o pěkný baseball. A s Technikou umíme zahrát dobře, tak se na to musíme vrhnout hned zpočátku! Jsme hosté, takže hned od začátku musíme pálit a běhat, jak nejlépe umíme. Nasazujeme nejsilnější sestavu, jakou máme. Ostatní se dostanou do hry až dle vývoje zápasu. Hráči jsou v pohodě, koučové ostražití a rodiče fandí (někteří raději kontrolují line-up soupeře, aby na pálce neudělali chybu!?!).

Tomáš Brabec na nadhozu působí na naše pálkaře jako balzám. Nabízí krásné míče a ty přemotivované hráče trochu usměrňuje, aby byli úspěšní. Každý dobrý odpal do vnitřního pole je na hraně autu, protože soupeř v obraně hraje dobře. Ale i tak se ujímáme vedení. Technika chce v dohrávce bodově korigovat, ale Chris (kouč - nadhazovač Techniky) jim moc nadhozů k odpalu nenabízí. Možná že je to trochu odměna za naše páteční "proházené" zápasy kouče Průchy...

My stále bojujeme úspěšně na pálce i v obraně. Technika se pálkařsky chytá a ve dvou směnách plní všechny mety. Naštěstí ten poslední "čistící" odpal nepřichází a my jejich naděje vždy ukončíme třetím outem. Za stavu 2:7 má Technika dohrávku poslední směny a nervy celého jihlavského společenství jsou napnuté k prasknutí. Červení pálkaři se dostávají svými odpaly do hry, ale naše obrana nepřipouští další drama - tři outy a šťastná výhra Ježků 2:7. Hurá!

A to je pro nás závěr celého turnaje. Vybojovali jsme sice "jen" 13. místo, ale odehráli jsme krásný baseball. Tým ukázal, že to už není jen banda dětí, které jsou na sebe naštvané, když se někomu nedaří, dětí, které přestanou hrát, protože to stejně nemá cenu, dětí, které nemají baseballové srdíčko... Máme tým, plný individualit, ale když je potřeba, jsou to hráči, kteří si pomáhají, fandí si, podporují se, poslouchají kouče a konečně hrají srdíčkem! To jsou naši desetiletí Ježci!!!